Už před nějakou dobou jsem se virtuálně zamilovala do křídových barev od Annie Sloan a úžasných renovací starého nábytku, které jsou s nimi možné a kterých je plný internet. No a jelikož mám to štěstí, že jsme zdědili chalupu, kde mám prakticky volnou ruku ke svým DIY pokusům, bylo brzy jasné, že jeden štětec nezůstane suchý:-) Jako svoji oběť jsem si vybrala staré skříňky z přelomu osmdesátých a devadesátých let, jejichž cesta na venkov před mnoha a mnoha lety byla naprosto klasická – domů si koupíme nové, ty staré vezmeme na chalupu, určitě se budou ještě k něčemu hodit. Všichni to známe, všichni to děláme a všichni taky víme, že se nikdy hodit nebudou, protože se tam zkrátka a jednoduše stylově nehodí. Proto na ně nakonec sedá prach na půdě/ve sklepě/v komoře – dosaďte si, co chcete. Na druhou stranu můžou takové kousky nábytku posloužit jako skvělí obětní beránci různých „makeover“ pokusů, protože se na nich můžete pořádně vyřádit a když se něco náhodou nepovede, není to až zas taková škoda.
Vcelku bez většího sentimentu jsem se tedy pustila do díla. Nábytek je potřeba důkladně omýt a odmastit, ohromná výhoda barev, které jsem použila, je ta, že nemusíte starý nátěr obrušovat. Stačí zbrousit jen ta místa, kde se vysloveně odlupuje, jinak není třeba dělat nic, barvy chytají skvěle i na kov nebo plast. Jako první jsem přilepila dřevěné nohy, skříňky bez nich mi připadaly tak nějak moc moderní. Přilepila jsem je lepidlem na dřevo od Pattexu, styčné plochy jsem před lepením hodně zdrsnila hrubým smirkovým papírem. Všechny zatěžkávací zkoušky zatím přežily na výbornou a opravdu drží.
Po důkladném zaschnutí lepidla už konečně přišlo na řadu natírání, použila jsem odstíny „Amsterdam Green“ a „Barcelona Orange“.
Křídové barvy jsou hodně hutné a výborně se s nimi pracuje, jsou vyrobené tak, aby byly patrné tahy štětcem, které by měly být kratší a nepravidelné k docílení záměrně nedokonalého vzhledu. Je možné barvy trochu rozředit vodou, čímž dosáhnete trochu hladšího povrchu, záleží, co se komu líbí. Já preferuji nedbalé a viditelné tahy.
Po důkladném zaschnutí barvy (alespoň 24h) přichází moje nejoblíbenější fáze, a to je voskování. Použila jsem speciální vosky, nejdřív průhledný, který slouží jako ochrana nábytku a dodá mu jemný sametový lesk, a poté ještě tmavý vosk a metalický vosk.
Po navoskování transparentním voskem jsem aplikovala tmavý vosk pro vytvoření patiny a omšelého vzhledu. Nanesla jsem ho v různé intenzitě na hrany, do rohů a na všechna místa, která by se dlouhodobým používáním přirozeně ohmatala a ošoupala. Potom jsem ještě vystouplé hrany na dvířkách lehce zvýraznila metalickým voskem v měděném odstínu, který hází na světle moc zajímavé, matně kovové odlesky. Na úplný závěr jsem ještě připevnila (tedy pro přesnost přítel přišrouboval :-D) ozdobné kování do rohů, na jehož hrany jsem naťupala malinko měděného vosku.
Po úplném zaschnutí vosků (opět asi cca 24h) se povrch buď může nechat, jak je, nebo suchým bavlněným hadříkem rozleštit do jemného sametového lesku.
Z výsledku mám ohromnou radost, takovéhle činnosti jsou pro mě především výborný relax a něco úplně jiného, než celé dny dělám, takže se už strašně těším na další podobnou předělávku! A že materiálu mám na chalupě dost a dost 🙂
Le Monde Fleuri 
1 komentář: „DIY vintage renovace skříněk“